Miliardy let tady a teď

Když se stěhoval do nového bytu, přemítal, kdo tu před ním bydlel. Fascinovaly ho Microsoft Windows. Vzpomínal, jak se rodina fotila vždy o Vánocích na stejném místě, z přednášky Arta Spiegelmana, autora komiksu Maus, si zase odnesl, že komiks je v podstatě „diagram“. Tak popisuje Richard McGuire impulzy, jež ho přivedly ke grafickému románu Tady. Nejprve ho na konci osmdesátých let vydal jako šestistránkový příběh, v roce 2014 se pak zhmotnil v rozsáhlý svazek, který je dodnes ceněn jako experiment, jenž se radikálně odchýlil od tradičního čtení komiksů. 

Nápad je vlastně jednoduchý, ale absolutně dotažený. Komiks je odvyprávěn z jednoho a toho samého místa, amerického rodinného domu z počátku 20. století. Čas je však doširoka rozprostřen a postupně sledujeme, co se v rohu místnosti s oknem a krbem dělo napříč miliardami let. Vidíme neobydlenou planetu, prehistorické tvory, předkolonizační přírodu, původní obyvatele Ameriky, novověk, současnost i několik vizí budoucnosti. Střídají se eony a epochy, tapety i pohovky.

Navíc čas nepostupuje lineárně; přeskakuje tam a zpět, propleten v narativní klubko. Každá dvojstrana přitom může zobrazovat i několik datovaných linií, které se ocitají v jakési juxtapozici, a jako by se v tomto časoprostoru odehrávalo vše najednou. V roce 8000 př. n. l. je tak na místě domu bažina, zároveň si v okénku z roku 1989 na gauči pod oknem povídají dva postarší páry. Jindy je na odlišném pozadí vystřídají další rodiny obývající dům, historické figury spjaté s guvernérským sídlem, které tu stálo před ním, ale také pár piknikující na louce, dřevorubec nebo indiánský lovec. 

Některé motivy mizejí, jiné se vracejí, opakují se zvolání, emoce i situace z různých dob. Výsledkem je mozaika okamžiků i historek, které se tu během času odehrály. Nedopovězené, z kontextu vytržené momenty zároveň vyvolávají dojem tajuplnosti – a to vše podtrhují tlumené, místy „rozmazané“ barvy akvarelů, které autor kombinuje s počítačovou grafikou.