MASTER‘S HAMMER V AMERICE

TEXT A ILUSTRACE FRANTIŠEK ŠTORM

24. května 2018, 4.30 ráno. Velkej vak z batohoviny na dvě kytary, co tak skvěle a bleskově ušila Yvonna, teď vedle palubního kufru se zásobou trenýrek a svršků redukuje počet mých zavazadel na dvě. Kufry s nástroji, merchem a dekoracemi na letištních vozících dávají naší skupině ráz kočovných muzikantů, což ve skutečnosti jsme. Předevčírem jsem vidlema nabíral posečenou trávu v Domaníně, dnes přistaneme v New Yorku. Vládkyněmi mých nocí u otevřeného okna byly žáby s jejich roztouženými písněmi, dnes řvoucí motory boeingu rozrážejí éter, aby dopravily pár taktů nevkusné hudby až na konec světa. Na louce před chalupou jsem se předevčírem napásl pampelišek a teď jím letecké ne-jídlo plastovým příborem. Dávám si teď sklenku červeného od černé letušky a prohlížím Delta Magazine s Brousilovými fonty. Do krku mi víno klouže, pod náma je velká louže, rýmuju spontánně. Bubeník se zvukařem zase halekají sprostý vtipy a řehtají se jako hluchý, tympanista to komentuje: „zase ten fekální humor na cestách“, a já mám hotovej refrén, aspoň nemusím pro nápady daleko. 

Tom rozvinuje debatu o festivalech v USA, chválí Rosse z Immolation, různý typy koncertů na šňůře a uzavírá, že pro nás tohle turné bude nejlepší škola, která nás utuží stokrát víc než práce na zkušebně. Odnáším si z toho, že kapela bude znít „organicky“. 

New York. Na letišti JFK je dvouhodinová fronta na Immigration. Pak bereme velký taxi na všechny zavazadla a jedeme já, Blackie a Kapák na hotel Stewart v srdci Manhattanu, ostatní jedou metrem. 70 minut v děsným provozu. Kytary a kufry dáváme na pokoj a jdeme na procházku po okolí, na jih přes Chelsea do Greenwiche, cestou pizza a zastávka v nádherné irské hospůdce na jedno pivo. Večer se naklonil a ruch ulic se rovnoměrně propojuje s provozem otevřených hospůdek se stolky na chodnících. Pestrý lidi se tu pohybujou a chovaj docela přirozeně, urbanistická džungle, první dojem z NY je víc než příznivý, i přes tlačenici lidí i domů je tu docela útulno.