Album týdne: Sarah Mary Chadwick přistupuje k písním s důsledností deníkových zápisů

Skladby novozélandské písničkářky Sarah Mary Chadwick bývají velmi drásavé na poslech. Kde se jiní snaží své zážitky halit do jinotajů a obecností, ona přistupuje k písním s důsledností deníkových zápisků a jde až do nejmenších detailů. Před pár lety v deníku The Guardian dokonce popsala relativně úsměvnou historku, jak ji na ulici zastavila fanynka a svěřila se jí, že zrovna chodí s jejím expřítelem: poznala ho podle toho, jak jej vylíčila ve své písni. Natolik autobiografická a přesná Chadwick bývá. Její nové, v pořadí již deváté album Take Me Out To a Bar / What Am I, Gatsby? v tomto pravidle ještě přitvrzuje.

Po deskách natočených s varhanami (The Queen Who Stole the Sky) nebo v odlehčeném duchu s kapelním aranžmá (Please Daddy) vznikla novinka výhradně u klavíru. Pokud jde o míru syrovosti, vydává se Sarah Mary Chadwick ještě o kus dál, než je u ní zvykem. Nic nepřikrášluje. Když se jí hlas zadrhne nebo náhodou netrefí tón, vše na nahrávce autenticky ponechává. Specifické atmosféry a echa pak docílila ve spolupráci s producentem Chrisem Townendem. Ten nejprve nahrál klavír za pomoci kontaktních mikrofonů a výslednou nahrávku pustil přes piano ještě jednou při stisknutém forte pedálu, aby zachytil chvění celého nástroje, které často odpovídá zpěvaččině roztřesenému hlasu. 

Sarah Mary Chadwick prošla během natáčení alba odvykačkou a i to se tu odráží. Některé skladby opět pojednávají o konkrétních zážitcích, jiné jsou opatrnými ódami na život samotný, který tu je vylíčen třeba jako násilnický partner, jemuž je adresovaná I’m Not Clinging to Life. „Naplánovala jsem si spoustu zábavných věcí, abych si vynahradila to, jak jsi se mnou zacházel od narození až doteď,“ zpívá Sarah Mary Chadwick a zní sarkasticky a zároveň nadějeplně.