Sýrie je plná traumat, ale politikou nových vládců zatím není pomsta ani vnucování pohledu na svět

Sýrie světu připomněla, jak rychle se mohou dát do pohybu i zdánlivě neměnné věci. Islamističtí rebelové v prosinci svrhli desítky let trvající diktaturu rodiny Asadů po téměř patnácti letech boje - a ve chvíli, kdy už s tím nikdo nepočítal. Příčinou byla profesionalizace nejsilnějších zbylých rebelů z islamistické milice HTS, malá ochota vládních vojáků bojovat za zjevně prohnilý režim a skutečnost, že Asadovi na rozdíl od minulosti nemohli pomoct jeho zásadní přátelé, Rusko a libanonská milice Hizballáh. Už ve chvíli radosti naprosté většiny Syřanů ale ve vzduchu visely otázky ohledně dalšího vývoje: Začnou spolu vítězné milice bojovat tak jako po pádu podobného režimu v Libyi? Bude nejsilnější z milicí, která patřila ke kovaným islamistům, utlačovat ženy, menšiny a sekulární Syřany? Vezme Syřanům jejich šanci na svobodu pokračující vměšování mocností, například Tureckem kontrolovaná Syrská národní armáda, která útočí na kurdské jednotky na severovýchodě Sýrie? A udrží Rusko svou důležitou námořní základnu u syrských břehů Středozemního moře? Více než čtvrt roku po pádu starého režimu po odpovědích na tyto otázky pátráme v rozhovoru s Aaronem Zelinem, předním světovým expertem na vítěznou milici HTS i další syrské islamisty a džihádisty. Do Prahy přijel na pozvání Centra blízkovýchodních vztahů, výzkumné a vzdělávací instituce CEVRO Univerzity.

Od pádu syrského diktátora Bašára Asada už uplynuly více než čtyři měsíce. Potvrdily se od té doby spíše naděje spojené s koncem jeho tyranie, nebo obavy z islamistů, kteří v zemi po jeho svržení převzali moc?

Situace není z pohledu liberálů nebo velké části západní veřejnosti ideální, v přechodné vládě je například mezi více než dvaceti ministry jediná žena. Ale neděje se nic srovnatelného s tím, co dělali islamisté po převzetí moci v jiných zemích, například Tálibán v Afghánistánu. Samozřejmě, jsme teprve na počátku transformace režimu a vývoj může jít různými směry, pozitivními i negativními. V nově představené prozatímní ústavě najdete body, které by mohly vést k autoritářštější vládě, i aspekty slibující nová práva a svobody. Takže definitivní odpověď ještě nemáme. Kdybyste mi před čtyřmi měsíci popsal současnou syrskou situaci, tak by mi to připadalo jako celkem dobrý start.

Jaká tedy ta současná situace je a v čem je pozitivní?

Hodně lidí se obávalo hromadné pomsty vůči představitelům starého režimu nebo alavitské menšině, z jejíchž řad pocházel Asad a další špičky režimu. Počátkem března bohužel došlo k masakru alavitů, byl to spontánní výbuch násilí proti civilistům v reakci na útoky představitelů bývalého režimu na nové bezpečnostní složky. Jinak ale zatím dochází jen k ojedinělým případům pomsty. Odveta nebo etnické čistky nejsou cílenou politikou nových vládců. 

Víme dnes už přesně, co se během vámi zmiňovaného masakru alavitů stalo a kdo jsou pachatelé?

Od půlky ledna do počátku března se v alavitských oblastech Sýrie množily útoky proti představitelům nové moci páchané lidmi z řad bývalého režimu. Při tom zdaleka největším bylo 6. března zabito třicet členů nových bezpečnostních složek – nevím přesně, z jakých konkrétních provládních milicí zabití muži pocházeli. Vládci z Damašku se v té situaci obávali dalšího násilí, někteří mluvili o pokusu o převrat – ačkoli to podle mého soudu zdaleka nebylo tak vážné. Každopádně vláda vyzvala k mobilizaci, do boje proti příznivcům starého režimu v alavitských oblastech se přidaly i jiné skupiny než Organizace pro osvobození Levanty (zkráceně milice HTS – pozn. redakce), která Asada v prosinci svrhla. Tažení se zvrhlo do masakrů stovek alavitských civilistů, které podle mých informací páchali především bojovníci Tureckem vyzbrojené Syrské národní armády. Ti jsou pověstní špatnou disciplínou a násilnickým chováním vůči civilistům – což jsme v minulých letech viděli na způsobu jejich boje s kurdskými milicemi na severu Sýrie. Masakrů se zřejmě zúčastnili i někteří civilisté, kteří využili situace, přidali se a mstili se na alavitech, a asi i někteří bojovníci HTS. 

Vůdce milice HTS a nyní syrský prezident Ahmad Šara po masakrech oznámil založení vyšetřovací komise. Přinesla už nějaké závěry?

Musíme si počkat, jestli přijde nějaká uspokojivá zpráva, nebo bude vše zameteno pod koberec. Naštěstí v minulých týdnech už k žádným dalším masakrům alavitů nedošlo, takže doufejme, že to byla jen ojedinělá odchylka od popřevratového kurzu vývoje země. Země je v mimořádně náročné situaci, různé komunity jsou plné traumat. Ta alavitská (největší menšina v Sýrii, nemodlí se jako muslimové ani nemají mešity, nepostí se během ramadánu, pijí alkohol, ženy mají větší svobodu než muslimky ­– pozn. red.) sahá až do středověku nebo doby rozpadu Osmanské říše, kdy příslušníci této menšiny byli obětí masakrů. Sunnitská většina má zase traumata z padesáti let trvající Asadovy vlády, kdy lidé beze stop mizeli a stávali se obětí mučení. Důležité by bylo zřízení něčeho na způsob „Komise pravdy a usmíření“ (byla zřízena například v Jihoafrické republice po konci rasistického apartheidu – pozn. red.), která by hledala spravedlnost a zabývala se těmito traumaty. Ale zatím se k ničemu takovému neschyluje.