Pro Sovětský svaz byla helsinská jednání triumfem, ale nakonec předurčila pád východního bloku

Od poloviny padesátých do začátku sedmdesátých let 20. století nebyla považována lidská práva za legitimní téma diplomatických jednání mezi Západem a Východem. Zjednodušeně by se dalo říct, že platila zásada nevměšování se do domácích záležitostí. V tomto směru představuje určitý zlom podpis Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě 1. srpna 1975, který byl vyvrcholením několikaletých jednání Sovětského svazu a jeho satelitů včetně tehdejšího Československa s euroatlantickým Západem, kde se kromě bezpečnostní a ekonomické spolupráce či kulturní výměny řešila také oblast lidských práv. A komunistické země se tam k jejich dodržování výslovně podpisem svých reprezentantů zavázaly. „Tahle dohoda je jednoznačně označována jako konec studené války. Význam Helsinek, respektive jejich efekt, pak prokázal hlavně čas,“ říká v rozhovoru historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.

Vyrůstal jste v rodině s jasným protikomunistickým postojem, váš otec byl za své názory vězněn. V době podpisu Závěrečného aktu helsinských dohod, který v tehdejším Československu vzbudil naději, co se týče dodržování lidských práv, vám bylo deset let. Sledovala to vaše rodina?

Ze vzpomínek dítěte po těch letech neumím říct, jak dramaticky tenkrát tahle událost v naší rodině působila nebo nepůsobila. Nicméně vidím to dnes díky svojí práci historika, že normalizaci vnímáme coby monolitické období, kdy se nic nedělo. Přitom tady ale byla celá řada událostí, jež měly pro obyvatelstvo význam a kladl se na ně důraz, ve smyslu „teď se něco stane, teď se Západ bude víc zajímat“. 

Takže Helsinky se určitě řadí mezi události, kdy byla jistá očekávání, nakonec však v praktickém dopadu nějaký větší, znatelnější efekt na politiku vládnoucí komunistické strany nebyl patrný. Ukázalo se, že zásady a vymahatelnost lidských práv nemají na politická rozhodnutí států tehdejšího východního bloku žádný významný vliv, a to ani poté, kdy dojde k uzavření dohod. Z historických pramenů je potvrzeno, že tvrdšímu vojenskému jádru v Moskvě se v helsinských jednáních nelíbil lidskoprávní koš. Považovali jej za vměšování do jejich záležitostí. Nicméně Brežněv trval na tom, že Helsinkami Sovětský svaz něco získá, a i když dohody týkající se lidských práv SSSR podepíše, nenechají si do nich stejně mluvit.