Buď se změníme, nebo skončíme jako ČSSD, hecuje před klíčovým kongresem roztleskávač ODS
Kupka se stane novým šéfem strany, ale důležité je, zda se do vedení dostanou lidé, kteří vidí svět jako hejtman Kuba
Výsledky voleb se konečně promítly do složení nové vlády, a základní článek té předchozí – ODS – tak má konečně čas zabývat se sám sebou. Oproti poslední dekádě, kdy bez debat udával směr Petr Fiala, je diskuse o budoucí podobě zdejší tradiční premiérské strany o hodně živější. Ačkoli v rámci strany sílí volání po výrazných změnách, favoritem na zisk nejvyššího stranického postu je stále Martin Kupka, tedy Fialův blízký spolupracovník. Jak tedy bude vypadat vedení ODS po lednovém kongresu a kam to stranu posune?
Ivan narušitel
Na lednovém kongresu nepůjde o změnu základů ODS, nikdo z dosavadních kandidátů do nejužšího vedení nenabízí otočení kormidla směrem od podpory Ukrajiny, přešaltování na protievropskou rétoriku nebo otevření náruče extremistickým stranám koncentrovaným kolem SPD Tomia Okamury. Dává to smysl, bývalí členové ODS, kteří měli tendenci k těmto názorům směřovat, jsou nyní ve stranách jako Svobodní, Trikolora, SPD nebo Motoristé.
Pokud proběhne proměna ODS, bude to na úrovni technických detailů, jako je výše daní, přístup k regulaci byznysu nebo prohlubování rozpočtových schodků, nikoli rozboření zásadních postojů strany – včetně tradiční klausovské nechuti k prohloubení evropské integrace a odporu k přijetí eura. Adepti na nejvyšší stranické posty se možná liší v představě o tom, jak by měla strana komunikovat nebo jestli potřebuje tisíce nových členů, ale nikoli v tom, na jaké straně historie ODS stojí. Ostatně, jestli se na něčem shodne většina strany, tak to je ocenění Petra Fialy a jeho cesty do Kyjeva na začátku války na Ukrajině.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
