Ženy jsou jiné než muži. Nebo stejné. Podle toho, komu to přinese výhody

S určitou fascinací sleduji argumenty mužů, kterým připadá nefér, a dokonce vůči nim diskriminační, že by ženy měly mít někde – ať už na školách, nebo snad nedej bože na více místech – zdarma k dispozici menstruační potřeby. „(To) zvýhodňuje jednu část populace před jinou částí populace (...) a favorizuje přerozdělení prostředků dle pohlaví,“ píše například jeden z diskutérů na YouTube pod záznamem z podcastu Ženy XYZ, kde jsme se tématu vyhlášky zaručující menstruační potřeby na základních a středních školách věnovaly s kolegyněmi Clarou Zanga a Markétou Plíhalovou.

To je překvapivé, i když se na to podíváme optikou dosavadních argumentů patriarchální společnosti. Ta – při značném zjednodušení řečeno – vysvětluje nejrůznější jevy a fenomény týkající se mužů a žen tím, že se od sebe v mnoha směrech liší.  Ženy jsou od přírody jiné než muži, proto vydělávají méně. Ženská biologie vybavila jejich těla hormonálním koktejlem, díky němuž mají právě ony bezmála automaticky a bez námahy pečovat o všechny kolem sebe.

Hormony můžou také za to, že ženy nemohou do politiky či byznysu, protože je matka příroda již před miliony lety vybavila k tomu, aby na státem placené mateřské v bytě uprostřed milionového velkoměsta ohřívaly mléko v mikrovlnné troubě a přebalovaly dítě jednorázovými plenami. Ale v žádném případě se v evoluci nepočítalo s tím, že by mohly řídit stát nebo firmu, případně stát jako firmu.

Přírodní odlišností se během dějin vysvětlovalo všechno možné – například zákaz žen vzdělávat se, pracovat v řadě oborů (včetně těch nevyžadujících fyzickou sílu), cestovat samostatně nebo hrát fotbal. Jsou jiné, mají jiné podmínky a basta. Proč tedy opatření, které reaguje na jednu od přírody danou jinakost, na odlišnost, kterou nelze popřít, vyvolává takové pobouření?