Generální ředitel Jan Souček měl veřejnosti minulý týden v pátek co vysvětlovat. O den dříve totiž napsal na své sociální sítě, že ve funkci vzdoruje neúspěšným pokusům o vydírání. Neřekl, kdo přesně ho vydírá, zato napsal, že zítra – tedy v onen pátek – sdělí na tiskovém brífinku podrobnosti. Jenže jak se ukázalo, podrobnosti mohli na místě poslouchat jen zvaní novináři. Těm, kdo pozváni nebyli a pokusili se na avizované sdělování detailů akreditovat, nebyl přístup umožněn.
Po vlně kritiky se na účtu ČT na sociální síti X objevilo doplnění, že nešlo o tiskovou konferenci, ale o „narychlo svolané osobní setkání generálního ředitele s médii“. To je směšná výmluva. Stačí si znovu přečíst závěr příspěvku: nazítří sdělím podrobnosti. Proč to tedy Souček psal na sociální sítě, a ne jen oné hrstce médií? Má si nepozvaná část jen domýšlet, kdo tady a čím a proč vydírá ředitele veřejnoprávního média?
Zkušenost s tím, že veřejní aktéři omezují okruh redakcí, se kterými komunikují, má velká část tuzemských médií včetně těch veřejnoprávních. Je proto s podivem, že se právě ředitel České televize a jeho tým rozhodli tyto způsoby podporovat. A je proto dobře, že se proti takovému postupu svého šéfa řada zaměstnanců zpravodajství i jiných oblastí televize veřejně ohradila.
Česko má za sebou složité sněmovní schvalování růstu koncesionářských poplatků. K nejčastějším argumentům zastánců tohoto navýšení patřilo, že jsou to právě média veřejné služby, která v krizových časech dokážou občanům nabídnout rychlé a spolehlivé zpravodajství i kontext dění. Je pozoruhodné, nakolik je od tohoto standardu vzdálená praxe, kterou v posledních dnech předvádí vedení ČT.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
