Sochař, biolog i kazatel

V posledním ročníku pražské Akademie výtvarných umění se pokaždé najde minimálně jedna bytost, která z prestižní školy odchází s pověstí hotového autora či autorky a od jejíž kariéry se čekají velké věci. Před pěti lety si tohle očekávání vysloužil i Dominik Adamec. V zemi sice řádil covid, kdo měl ale šanci v Anežském klášteře spatřit jeho absolventskou práci Inkoust zhrzený propitou budoucností potkává dehydrovaný Klínopis, bylo mu jasné, že se zrovna v sochařském ateliéru Tomáše Hlaviny zrodila další nová hvězda.

Adamcovy sochy tak trochu připomínaly velké kukly, z nichž se skrz tvrdou papírovou krustu, působící na první pohled jako hladký beton, drala ven torza nedovyvinutých lidských postav. Pouhý týden po úspěšné obhajobě odjel Adamec do Berlína, mekky současného umění, kde dodnes žije, pracuje a neustále rozvíjí svůj slibný potenciál. V roce 2023 byl vybrán do reprezentativní přehlídky českého umění Alle Macht der Imagination! ve Státních uměleckých sbírkách Drážďany. Zkraje letošního roku se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. A v hlavním městě svou nejnovější tvorbu aktuálně prezentuje v soukromé Karpuchina Gallery na výstavě The End of Pyramids.

Nápověda od taxidermisty