Srážka v klášteře

Konstantou tvorby Petry Dvořákové, jedné z nejpopulárnějších současných tuzemských prozaiček, je neiluzivní až deziluzivní náhled do určitého společenství. Ať jde o mozaikovitý portrét dnešní vesnice – viz román Dědina, možná dosavadní vrchol autorčina díla, nebo o uskupení intimnější, personálně provázaná a do sebe uzavřená (Chirurg, Zahrada, Vrány). Nejinak je tomu u novinky Návrat. 

V ní se ocitáme ve fiktivním klášteře počátkem devadesátých let minulého století, kdy se do areálu díky novým poměrům v zemi vrací život. Své sídlo si v něm klopotně budují řádové sestry a jednou z těch již svobodně přišedších je mladičká Jana, vypravěčka knihy. Autorka v úvodním slově předesílá, že volně čerpá z osobní zkušenosti, kdy nedlouho po převratu, ve svých čtrnácti, vstoupila do kláštera. „Teprve s odstupem let jsem ji začala znovu a jinak ohledávat a pokouším se jí také dotknout v tomto románu,“ píše, ale upozorňuje, že se nejedná „o můj vlastní příběh ani o příběh některé konkrétní sestry“. 

Jana je zejména pod matčiným vlivem nasměrována duchovně, takže volba stát se řádovou sestrou se ukazuje být logická. Odhodlaně vstupuje do řeholního společenství. Netrvá však dlouho, a zjišťuje, že některé ze sester mají k pokoře a laskavosti daleko, že i tady se vyskytují averze, schválnosti, souboje o prestiž. Zprvu zaskočená Jana se v náhledu na poměry pozvolna emancipuje a začíná s tím či oním nesouhlasit, ba víc – začíná pochybovat. Srážka s každodenní realitou přitom není pouze problém Jany, nýbrž i rázné Heleny nebo poněkud záhadné Karin, s níž se Jana sblíží především. 

Janino a Karinino odpadlictví Dvořáková líčí zcela názorně. Vlastně u všech charakterů nabudeme dojmu, že jsou příkladné a každý reprezentuje jistý předpokládatelný typ člověka. A právě přehledná typizace je u několika posledních děl pilně publikující autorky bohužel setrvalým rysem. Janiny vnitřní sváry jsou rozmělněny nevýraznými popisy klášterní každodennosti s víceméně běžnými potyčkami mezi sestrami. A přece jsou zde silná a ihned nad jiná vystupující místa: ta, kde se Jana setkává s fyzickými projevy chátrajících nebo právě odešlých těl. Náhle je to „o něčem jiném“, o srážce s biologicky podmíněnými danostmi bytí.