Připravit se na výkon a nikdy nezestárnout. Stane se biohacking náboženstvím této doby?

Pětatřicetiletý Libor Mattuš začíná každý den dechovými cvičeními. V sedu na patách agresivně vtahuje bránici, dech potom různě zadržuje a zase upouští. Ze cvičební místnosti se po stroze zařízeném bytě přesouvá do kuchyně. Z mrazáku vytahuje velký blok ledu, který rozbíjí sekáčkem na maso, tříšť vkládá do kyblíku na šampaňské, dopouští jej studenou vodou a do ledové lázně noří obě ruce. Studená voda na dlaních podle něj po ránu povzbudí víc než káva. Tato „kyblíková metoda“ se navíc dá praktikovat i v pracovním prostředí – a je aktuálně oblíbená u progresivních firem, které si objednávají jeho služby. 

Mattuš má svým výkonovým nastavením ke korporátní kultuře blízko: jeho ranní rutina pokračuje čištěním zubů na jedné noze. U toho si ještě stihne poslechnout podcast. „Rád dobře investuju čas. Mám pak dobrý pocit, že jsem produktivní,“ říká. „Do nějaké míry je to asi úchylka, kterou trpí čím dál více lidí,“ dodává sebekriticky. Po ránu ještě vypije asi litr speciálně upravené vody se zásaditějším pH, než teče z kohoutku ostatním Pražanům, a obohacené o „molekulární vodík“, který slibuje antioxidační účinky. 

Když delší dobu souvisle hovoří, nelze si nevšimnout, že po každých několika slovech se na chvíli zastaví a hlasitě se nadechne nosem skoro jako při jógovém cvičení. Dobře ví, že tento detail budí pozornost. Považuje ho však za naprostý základ životního stylu. „Dýchání nosem je zásadní. Když školím obchodníky, lidi, kteří hodně prezentují, nebo třeba startupisty, učím je, jak prostřednictvím dýchání snížit stres a ušetřit energii,“ říká. Sám si prý z dob, kdy tlumočil z čínštiny nebo přednášel, pamatuje, jak celodenní mluvení v kombinaci se špatnými dechovými návyky může unavovat.

Libor Mattuš se označuje za biohackera. Jedná se o relativně nový pojem, který popisuje snahu na základě biologických poznatků zprostředkovaných technologiemi, jako jsou chytré prsteny nebo hodinky, pozitivně ovlivnit vlastní fyzické zdraví či mentální kondici. Technicistní přístup k tělu se prozatím může jevit jako okrajový, studium trendů však naznačuje, že je na vzestupu a brzy se z něj stane mainstream. Je to cesta ke zdravému tělu a chytré řešení pro stárnoucí populaci, nebo jen chorobný strach z nemoci a stáří schovaný za obyčejný byznys?

Síla zkušenosti

Mattuš své první pokusy o dosažení zdravějšího a funkčnějšího těla datuje dávno předtím, než se slovo biohacking objevilo. Od dětství trpěl alergiemi a astmatem, a už jako desetiletý prý proto začal studovat knihy o východních dechových technikách a s jejich pomocí postupně své potíže zmírnil. Už okolo roku 2010 sledoval podnikatele Davea Aspreye, který je považován za autora slova biohacking a propaguje nízkosacharidovou a vysoce tučnou dietu kritizovanou mnoha odborníky.