Klimatické hnutí: Co udělali příznivci ekologické politiky špatně?

Klimatická politika a její zastánci se ocitli v nové realitě. Dlouho se z jejich pohledu zelené reformy neposouvaly dostatečně rychle – nyní však dokonce zařadily zpátečku. A to v situaci, kdy se zemská atmosféra otepluje rychleji, než odborníci předpovídali, a špatné zprávy dopadají na nás každý den jako černé konfety.

V USA se formuje agresivní odpor proti ochraně klimatu, ale i německé a evropské ekologické cíle se otřásají v základech. Nelze tedy jinak než konstatovat, že dochází k tzv. klimatickému backlashi, tedy k obratu a silnému odporu proti zelené politice. Ale proč? Co se v posledních letech pokazilo? Co asi udělali špatně i ti, kteří se tématu věnovali nejintenzivněji a v letech 2018–2021 ho dostali až na vrchol agendy, avšak následně nedokázali zabránit jeho pádu? Pro zjednodušení jim v následujícím textu říkejme „klimatičtí realisté“.

U takto položené otázky nicméně hrozí nebezpečí, že podpoříme silnou, ale mylnou fámu. Podle ní se vždy správně smýšlející většina lidí od klimatu odklonila kvůli konkrétním pochybením klimatického hnutí, třeba aktivistů z organizace Poslední generace nebo politiků typu bývalého zeleného vicekancléře Roberta Habecka. V tomto myšlenkovém schématu jedná většina obyvatel jako pasivní oběť své vlastní pohodlnosti podle hesla: „Kvůli těm dvěma a půl tisícům příšerných radikálů, kteří se na protest přilepili vteřinovým lepidlem k dálnici, nebo kvůli nešikovnosti, kterou před třemi lety prokázal zelený státní tajemník při schvalování zákona o vytápění, zase budu kašlat na klima a klidně létat třikrát ročně na Mallorku. Basta.“

Tak tomu pochopitelně není. Přesto stojí za to se zeptat, v čem mohly spočívat chyby klimatických ambasadorů a aktivistů? Jak se mohla během několika let z historicky jedinečné euforie podporující řešení klimatické krize stát stejně historicky jedinečná averze? Přemýšlet o tom je intelektuálně poctivé a analyticky zajímavé – a navíc to otevírá šanci, že za čtyři roky bude klima v politické debatě zase tak přítomné jako před čtyřmi lety. Nebo ještě přítomnější.