Za pravěkými larvami

Na stole před námi leží dva tvorové diskovitého tvaru. V dnešní přírodě je už nenajdeme – a nejen proto, že jsou z plyše. Jde o larvy trilobitů, tedy jejich zvětšené modely. Paleontolog Lukáš Laibl je nechal ušít kvůli dětem, které často zasvěcuje do tajů své práce ve školách nebo v rámci kroužků. Musí si je ovšem půjčovat od svého pětiletého syna, který mu je zabavil hned poté, co je přinesl domů.

Nedávno publikoval Laibl spolu s kolegy ve vědeckém tisku nový objev z marocké pouště: larvy dávného členovce vyhynulé skupiny Marrellida. Pocházejí z jihu Maroka, z okolí města Zagora nedaleko alžírských hranic, kde místní sběratel zkamenělin začátkem století objevil unikátní lokalitu. Zachovaly se tu pevné schránky, ale i měkké části řady živočichů včetně trilobitů. Pocházejí navíc z období, z něhož máme velmi málo podobných nálezů: z ordoviku, doby asi před 480 miliony let. „Najdete tam zvláštní mix – jak starobylá, bizarní zvířata z počátku prvohor, tak i modernější skupiny živočichů,“ popisuje Laibl.

Kromě zmíněných larev tu jsou třeba pozůstatky mořských měkkýšů, kteří mají kromě ulity zachovanou i nohu, těla červů i s chloupky, trilobiti i s nožičkami či střevem nebo „vůbec nejstarší známí ostrorepi včetně jejich malinkých mláďátek“ (jde o řád vodních členovců, z nějž do současnosti přežily jen čtyři druhy). Všichni žili v mělkém chladném moři, které se tehdy rozkládalo na jižní polokouli poblíž polárního kruhu a omývalo obrovský kontinent Gondwana. Zajímavé je, že nedaleko odtud byla místa, z nichž se později zformoval Český masiv.

Opravdovou vzácností jsou třeba zmíněné nožičky trilobitů – z 20 tisíc známých trilobitích druhů se je podařilo nalézt jen asi u dvaceti. Svojí univerzalitou se podobaly švýcarskému noži: každá se skládala ze dvou větví, z nichž jedna sloužila jako klasická noha, pomocí níž trilobit kráčel po dně, zatímco druhá nesla žábry, jimiž dýchal. Pomocí ozubených kyčlí navíc trilobit drtil potravu, takže nohy používal i místo čelistí.