Všeho tak akorát

Prozaický debut Kláry Wang Tylové (1981) čerpá z autorčiných dlouholetých zkušeností ze života na Tchaj-wanu, a v jeho metropoli Tchaj-peji především. Útlý svazek Ostrov duchů je tvořen povídkovým pásmem: šest textů je porůznu propojeno motivy, událostmi a postavami. Dohromady tento sextet složí dobře tvarovaný, hutný, koncentrovaný svazek. Jestliže je dnes každá druhá česká prozaická kniha zbytnělá a ukecaná, Ostrov duchů rozhodně do této množiny nepatří. Naopak, v závěru si čtenář(ka) říká, že by ve fikčním světě této knihy pobyl(a). Posléze se však ukáže, že autorka nadávkovala množství zcela adekvátně: vykreslila, co chtěla, a odešla „od toho“. Kdybychom chtěli trochu fantazírovat, mohli bychom říct, že Klára Wang Tylová postupovala v nejlepších tradicích asijského přístupu k věci. Být oproštěný, pádný, zanechat po sobě znak – a nechť si s ním každý poradí, jak umí.

Hned u prvního textu přitom padá možná obava, jak se budeme v tchajwanských reáliích orientovat. Autorka píše přehledně, jednoduše, příběhy mají komorní ráz, jsou stlačené jako malometrážní příbytky, v nichž postavy většinou mladšího věku a velkoměstského střihu žijí. Velmi rychle se tu zabydlujeme a uvědomujeme si zahuštěnost prostoru (na ostrově, který nemá ani polovinu rozlohy Česka žije bezmála 25 milionů lidí) a z našeho pohledu tvrdost tamního každodenního existování. Wang Tylová vypráví i velmi realisticky, ale centrálním motivem jejího povídkového pásma je pověrčivost či spíše…