Církev jako think tank

Česká katolická církev dnes promlouvá značně odlišnými hlasy. Někteří představitelé lamentují nad „zkaženým“ světem, a pak jsou tu křesťané jako Tomáš Petráček, kteří naopak tvrdí, že západní společnost je v řadě ohledů mnohem křesťanštější než ve středověku nebo začátcích novověku. I na téma jako záchody pro třetí pohlaví se tito katolíci dokážou dívat smírně a v souladu s papežem Františkem si uvědomují závažnost ekologie: není absurdní řešit témata předávání lidského života bez ohledu na to, zda život na zničené planetě bude vůbec možný? ptají se.

Teolog, kněz a církevní historik Petráček (1972) působí na Univerzitě Hradec Králové a kniha Naděje v dějinách je jeho rozhovorem s ředitelem nakladatelství Portál Martinem Bedřichem. Petráčkovy úvahy o dějinách se tu proplétají právě s reflexí současného křesťanství a katolické církve, stejně jako společnosti. Autor přibližuje prostředí, z něhož pochází, svoji cestu k historii včetně vědeckých vzorů (Josef Pekař) a uvažuje nad studiem historie i rolí sdílených historických příběhů. V jeho rozhodnutí, co studovat, sehrála roli filmová verze Ecova románu Jméno růže. Komunisté prý snímek pustili do kin jako ukázku „středověkého tmářství“ – ale na Petráčka zapůsobil opačně, jako oslava středověké vzdělanosti. Tuto dobu rád zkoumá jako historik, méně nadšený je, když některé tehdejší struktury přežívají v současnosti. A právě to se podle něj týká i katolické církve. Její hierarchický systém se zrodil ve 14.…