Kudy teď, předsedo?

Minulý týden v Polsku načas skončila éra divokého politického zápasu. Předloni volili Poláci starosty, o rok později poslance, senátory a europoslance. A teď rozhodli o tom, že prezidentem – těsně, ale přece – bude i příštích pět let kandidát vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Andrzej Duda. Karty jsou rozdané, držitele moci teď až do příštích parlamentních voleb čekají tři roky ničím nerušené vlády.

Jak se pozorovatelé shodují, prezidentská kampaň byla nejtvrdší v dějinách svobodného Polska. Především vládní strana PiS a její kandidát Duda se na své tvrdé voličské jádro obraceli s těžkým kalibrem – antisemitským pomrkáváním, strašením Němci a odporem k homosexuálům. Agitování skončilo, vyvolané emoce zůstanou. PiS už sedm let provádí svou reformu justice, která je v praxi podřízením soudců politické moci. Evropská komise kvůli tomu vede se zemí kárné řízení a naděje polské opozice, že její prezident změny v soudnictví zpomalí, nebo dokonce otočí, jsou po prohraných volbách liché.

Protikandidát Rafał Trzaskowski z hlavní opoziční Občanské platformy (PO) však získal téměř deset milionů hlasů, o pouhé dva procentní body méně než vítěz. Ukázalo se, že síly vlády a opozice jsou zcela vyrovnané. PiS je ambiciózní strana, chce Polsko měnit a vládnout mu dlouho. Takže nemá-li se při příštích volbách bát o výsledek, čekat na sečtení posledních hlasů a doufat v každý získaný poslanecký mandát, musí svou politiku nějak změnit. Jak vládní strana – a hlavně Jarosław…