Izraelský prozaik Asaf Gavron (1968) se nevyhýbá aktuálním problémům. Píše nejen o svých krajanech pracujících v USA, ale také o nelegálních židovských osadách na Západním břehu – jak zjistili z románu Osada na pahorku i čeští čtenáři. Zároveň kromě pozorovatelského instinktu disponuje ostře vyvinutým smyslem pro černý humor a absurditu. To dokládá nedávno přeložená Smrt v zádech z roku 2006, situovaná do dob druhé intifády, kdy vybuchovaly izraelské restaurace a autobusy.
Jejími protagonisty jsou obyvatel Tel Avivu Ejtan – mladý muž se vztahem v krizi, který pracuje ve startupu zabývajícím se úsporami času. Jako zázrakem vyvázne během jediného týdne ze tří sebevražedných útoků, a když se díky tomu ocitne v populární televizní show, stane se z něj, aniž by chtěl, mediální symbol židovské nezlomnosti. Protipólem je pak Palestinec Fahmí dospívající v uprchlickém táboře, který si sice našel dívku a rád poslouchá hudbu, ale jinak mu okolní nuda nenabízí žádnou perspektivu ve smyslu vzdělání, zaměstnání a domov. Jako rozhněvaného idealistu ho tak militantní islamisté snadno rekrutují do svých řad.
Gavron nám prostřednictvím jejich monologů předkládá dva úhly pohledu, aniž cokoli soudí nebo ukazuje cesty k východisku z nejneřešitelnějšího konfliktu dneška. Zatímco Ejtan, jehož rodiče přesídlili z Ameriky plni sionistických ideálů, žije v duševně otupělé a technologiím oddané společnosti, Fahmí podlehne víře v mučedníky a ráj, který ho čeká. Oba…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
