Rozhodující Hamáčkova partie

Milošem Zemanem není třeba se zabývat. Víme vše potřebné, známe dopředu jeho tahy. Jeho přátelé smějí vše, nepřátelé (a to je většina) nesmějí nic. Pojďme raději přemýšlet o tom, co by mohl dělat jediný „dobrý“ aktér už měsíce probíhajícího sporu o ministra kultury, tedy sociální demokraté. A tím slovem dobrý je míněno to, že neporušili ústavu a žádají její dodržování. Jistě, je to málo, ale k tomu být v Česku dobrý není třeba velké námahy. Mají sociální demokraté odejít z vlády? Měli už dávno. Mají ale odejít teď? Netřeba spěchat.

Marxista Foldyna

Nejdříve se ale vraťme trochu zpátky. Když se Jan Hamáček rozhodl vstoupit do vlády s Andrejem Babišem a komunisty (za zády), byla to chyba. Kdyby se ČSSD stala součástí koaliční vlády s ANO, kterou by nemohla přehlasovat stínová vláda s SPD, byla by to zcela jiná debata. Babiš by byl na sociálních demokratech (případně jiných demokratech) závislý a musel by se tomu přizpůsobit. Takhle se sociální demokraté stali trochu zástěrkou a Babišovým alibi.

Nicméně Jan Hamáček do vlády šel, a ačkoli to lze hodnotit jako chybu, je třeba přiznat, že dosud žádný krok nevyvolal dojem, že by se tak dělo z přízemních – v duchu: pojďme si nakrást – důvodů. Už ve chvíli, kdy Hamáček přijímal jedno z nejtěžších rozhodnutí v životě, udělal fatální chybu. Postupoval totiž tak, jak bylo v české politice zvykem. Předsedové stran nevybírali do…