S vámi prostě ne

Když čínský prezident Si Ťin-pching zkraje letošního roku přednesl projev o budoucnosti Tchaj-wanu, obyvatelé tohoto malého ostrovního regionu ho sledovali se zatajeným dechem. Souostroví ležící nedaleko čínských břehů se totiž od roku 1949 vyvíjí samostatně a dnes ho řídí demokraticky zvolení politici, zatímco na pevnině vládne autoritářský režim jedné strany. Komunističtí vládcové v Pekingu počínaje Mao Ce-tungem nezávislost Tchaj-wanu, kam svého času uprchla část jejich poražených protivníků, nikdy neuznali a opakují, že jeho území je historickou a neoddělitelnou součástí Číny. Obě země několikrát stály na pokraji války, od konce sedmdesátých let 20. století se však jejich vztahy zlepšovaly, až vznikl křehký status quo, kdy Peking sice suverenitu Tchaj-wanu dál neuznává, oba státy spolu přesto čile obchodují.

Druhého ledna však prezident Si v Pekingu předstoupil před stranické kádry a vojenské velitele a prohlásil, že jeho cílem je připojit Tchaj-wan k Číně. „Naše země je nyní mocná, národ vzkvétá a sjednocení obou stran úžiny je velkým dějinným trendem,“ řekl Si. Čína bude respektovat odlišné zvyky 23 milionů obyvatel ostrova, mezi které patří třeba existence soukromého vlastnictví či demokracie, pokračoval prezident, neboť „dva rozdílné politické systémy nejsou překážkou pro sjednocení“. Pokud by ale Tchaj-wan usiloval o samostatnost, Peking proti ostrovu – anebo proti cizím mocnostem, které by se do čínských záležitostí chtěly vměšovat – použije vojenskou sílu,…