Dopis z Lyonu

Pomníky se běžně vztyčují a bourají. Už méně obvyklé je pomníky stěhovat, jako se to minulý týden stalo v Lyonu.

Pomníček dětí z Izieu, zavražděných nacisty v dubnu 1944, byl po devíti letech osamělé existence v zahrádce za Centrem pro historii rezistence a deportace přemístěn do rušného centra města, na náměstí Carnot. Dělí se tam o trávník a záhony rozkvetlých tulipánů s pomníkem bitvy u Verdunu.

Je to jen pár kroků od nádraží Perrache, odkud během války odjížděly vlaky s deportovanými, a od hotelu Terminus, kde byla první úřadovna šéfa lyonského gestapa Klause Barbieho. Kousek odtud je i bývalá věznice, kde Barbie v roce 1991 zemřel při výkonu trestu. U soudu, který proběhl v Lyonu roku 1987, Barbieho „nepotopily“ hromadné popravy ani mučení. Za ty už byl jednou v nepřítomnosti odsouzen a jeho trest byl promlčen. Doživotní vězení dostal za zločin proti lidskosti: deportaci 44 židovských dětí a sedmi vychovatelů, kteří se snažili přežít válku v útulku v Izieu.

Pomník je bílý kamenný kvádr se jmény deportovaných. Slavnostní odhalení proběhlo v pondělí 8. dubna. Dětský pěvecký sbor, vlajkonoši s korouhvemi, starci ověšení medailemi, s klobouky a jarmulkami, zastupitelé z města i kraje. Lyonský starosta Gérard Collomb a slavný „lovec nacistů“ a zastánce práv deportovaných Židů Serge Klarsfeld. Byl to právě on a jeho žena Beate, kdo Klause Barbieho vypátrali v Bolívii, kde spokojeně žil pod falešnou identitou.

Děti z Izieu pocházely z celé Evropy. Jejich rodiny…