Perverze, nebo démoni

Nestvůra z Essexu, druhé dílo britské prozaičky Sarah Perry, v němž ženská hrdinka pátrá po tajemném plazu, který měl v 19. století sužovat okolí vesnice Henham, mísila viktoriánský román s gotickými prvky. V případě autorčiny prvotiny nazvané Po mně potopa, která česky vychází až nyní, se ještě setkáváme s gotikou v čisté podobě: s pohledem do nitra, který společenské tlaky ponechává stranou. Hrdinou je podivínský samotář a knihkupec John Cole a děj se nejednoznačně odehrává buď v nedávné minulosti, nebo blízké budoucnosti (existují už auta a telefony, ale očividně ne počítače). Jasné je pouze to, že Anglii zasáhla nezvykle dlouhá vlna veder, před níž náš protagonista prchá z Londýna na venkov – a cestou narazí na tajemný dům.

Jak velí pravidla žánru, stojí stranou od jiných stavení a obývají ho prazvláštní lidé, jako jsou mladí a krásní sourozenci Alex a Clara či alkoholu holdující duchovní odpadnuvší od víry, přičemž všemu a všem vládne na první pohled laskavá, byť fyzicky nijak přitažlivá Hester. Je to však místo požehnané, kde mohou zjevně něčím poznamenaní jedinci se svými slabostmi v klidu žít, nebo spíš místo prokleté, kde je Hester patrně proti jejich vůli vězní, protože jinak by zůstala sama? A nakolik si do ní John promítá vlastní izolaci a skryté touhy?

Podstatná část knihy je podána formou deníku, v němž se…