Umírání bez sentimentu
Když spisovateli Michelu Faberovi umírala druhá žena na rakovinu, uvědomil si, jak se západní kultura skrývá před nemocemi a smrtí - nebo je sentimentalizuje. A po jejím skonu se tak pustil do psaní básní, v nichž líčí syrové pocity, které se rozpínají od hněvu a vzývání Boha (toho „namyšleného sráče“) přes intimní a něžné vzpomínky až po praktickou a byrokratickou stránku celé věci, kdy musel řešit pohřeb či bankovní účty. Výsledkem je sbírka Neskonalá – paradoxně první text, který vyšel bez redaktorského vhledu manželky, jež ho před lety přesvědčila, aby začal s literární tvorbou.
Autor se doposud životopisným prvkům spíš vyhýbal, ale útlá kniha nemohla být osobnější. Sedmašedesát básní je rozděleno do dvou částí. V první Faber detailně líčí postup ničení ženina těla a letmo se dotýká lékařské etiky a eutanazie. V druhé se pak pokouší přizpůsobit skutečnosti poté, co zůstal sám - a nevyhne se přitom fetišizaci předmětů spojených s milovanou bytostí ani lehké dávce patosu. Autor proslulého románu Kvítek karmínový a bílý, sci-fi Pod kůží či Knihy zvláštních nových věcí (ve které lze už najít ozvuky manželčina odcházení) byl doposud bytostným prozaikem, což je dvojsečná zbraň. Doba, kdy byli anglicky píšící autoři jako Thomas Hardy nebo Rudyard Kipling zároveň mistry prózy a poezie, je – jak podotkl nejeden recenzent – pryč.
A třebaže má sbírka Neskonalá své kvality, ohromující básnická vize se nekoná. Ku prospěchu naopak je,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
