Proč číst znovu Poválečnou Evropu?
Když před deseti lety vyšlo životní dílo Tonyho Judta poprvé česky, byla olbřímí kniha často vnímána filtrem vstupu České republiky do EU. V USA žijící britský historik a levicově orientovaný liberál ovšem neobhajoval technokratickou stránku integrace, spíše naopak. Poválečná Evropa není ani tak příběhem o sjednocování jako kritickým okem nahlíženou mozaikou, jejíž kouzlo spočívá v dialogu o pluralitě. O dekádu později, s brexitem na krku, prohloubením sociální nerovnosti a nárůstem nacionalismu, se nabízejí nové otázky – a s nimi jiný způsob čtení.
Z textu jistě nezmizí to, co činilo z Judta nejen historika, ale i výjimečného esejistu a glosátora aktuálního dění – důraz na střípky každodennosti, jež jsou pro jednotlivce nezřídka podstatnější než smlouvy z nejvyšších pater politiky. Historik (1948–2010) těžko mohl skrýt roli zúčastněného pozorovatele, učinil z ní tedy devízu. Připomínání literárních, filmových a sportovních událostí či proměn automobilismu nejenže prospívá čtivosti díla, které co do faktografie čtenáře nešetří, ale umožňuje vnímat politické a ekonomické procesy v kontextu změn životního stylu. Příkladem je třeba metamorfóza dospívající mládeže a později dětí v nové a velmi hladové spotřebitele.
Judtův obraz kontinentu obtížně se zotavujícího z globálního konfliktu je při prvním čtení překryt dojmem z nemilosrdného závěrečného pojednání o „dějinách přítomnosti“ a evropském zapomínání. Důraz na střízlivé postátňování průmyslu a dopravy,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
