Stručné dějiny Hnutí

Když jsem tam doběhla, dveře ložnice byly dokořán. Rozespalé klienty právě bachařky vyváděly z pokoje.

Na háku nad oknem, jenž kdysi snad držel žaluzie, se houpe klient číslo 308, jehož spermatický hlen pouhých pár dnů předtím naplnil mou pracovní rukavici.

Příslušná bachařka, jež má pokoj na starosti, sedí na zemi a usedavě pláče, zatímco dvě jiné zajišťují klienta (jedna odřezává špagát, zatímco druhá tělo přidržuje pod zadkem). Z chodby zaznívá vzdalující se šourání klientů, které další kolegyně odvádějí pryč, a nadávky jakési cholerické sekční.

„Ve jménu Rity, Hnutí a Instituce,“ křižuji se stejně, jako když jsme z drátů vymotávaly onoho přiškvařeného dezertéra. Tenhle muž má na rozdíl od něj výraz myslitele. Jako by usnul při louskání nějakého náročného rébusu, a jestli to byl dotaz, co z něj bude, až vyjde ven, měl se na to zeptat někoho z personálu. Podle všeho ho skolil fakt, že nebyl připuštěn k závěrečným zkouškám. Pod očima černé kruhy, pomáhám kolegyním složit mrtvolu opatrně na zem, vedle kufru. Už ho měl sbalený, tak si byl sám sebou jistý. Kolem krku má stále ovázané prostěradlo. Labilní klient, který neprošel testem penisové zátěže, nebyl pod dostatečným dohledem a otřesné je to i proto, že jsem byla jeho debaklu osobně přítomna. Jednou rukou ve spánku během mé stimulace muchlal prostěradlo, zpod přikrývky mu čouhala noha až po lýtko a při vyvrcholení vydechl, jako by vypustil duši. Tu, kterou ve skutečnosti vypustil teprve před chvílí kvůli tomu…