Německo si stěžuje
Nulové úroky v eurozóně prý ohrožují německé penzisty, ale Berlín není bez viny
Jsou věty, které mají stejný účinek jako výstřel v horách, jehož ozvěna spustí sněhovou lavinu. Takovou větu vypálil v dubnu německý ministr financí Wolgang Schäuble na šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, jehož politika prý pomohla k vzestupu radikální strany AfD v Německu. „Můžete být pyšný,“ vytkl Draghimu hořce.
Jeho slova spustila příslovečnou lavinu komentářů a analýz jevu, o němž se dosud mluvilo jen potichu – právě kvůli obavám z laviny vzájemných výčitek. Německo viní ECB, že rozhazovačnou politikou ohrožuje německé penzisty a žene je do náruče radikálů, podle komentátorů však Berlín jen po právu doplácí na svoji úzkoprsou ekonomickou politiku, která už léta škodí celé eurozóně.
Najednou je to jako při pohledu na Escherovy obrázky, kde se ptáci mění v ryby podle toho, jak se na ně díváte. Najednou není hlavním viníkem krize eura malé a líné Řecko, ale velké a pracovité Německo.
Nulové úroky
Navenek vlastně o nic moc nejde: jedna členská země se prostě pře s unijní centrální bankou. Jenže tato země je Německo, klíčový člen eurozóny, a pokud se Němci odvrátí od eura, k němuž dosud chovali sympatie, může to být pro měnovou unii velký problém. Co tedy přesně vyčítá Schäuble Draghimu?
Formálně to, že ECB od loňského roku nakupuje za desítky miliard eur měsíčně dluhopisy všech států eurozóny (kromě Řecka), aby jim ulevila z dluhů a rozhýbala ekonomiku eurozóny přívalem peněz. Banka tím prý překračuje své pravomoci. Ve skutečnosti však jde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
