Dárek z neznáma
Začal jako každý jiný všední den. 4.30 budík, čaj, koupelna, v pět hodin probudit syny, starší prvňák, mladší předškolák. Dohlédnout na obvyklé ranní rituály, naštěstí spolupracují. V půl šesté vycházíme z domu, někdy je vodí do školky a do školy babička, dnes musím sama, protože je venku náledí. V trolejbuse si povídáme a jako pokaždé se řeč stočí na „co by bylo, kdyby“. Kluky už delší čas zajímají letadla a lodě, hlavně vojenské, tentokrát je v centru konverzace křižník Bismarck. Proslulá válečná loď, prý o šest metrů širší (nebo delší) než Titanic.
Mladšího necháváme ve školce a na šestou spěcháme ke mně do práce. Jsem zaměstnaná v menším hotelu, od šesti do deseti ráno chystám snídaně a obsluhuji a potom, do dvou odpoledne, jsem pokojská. Vyhovuje nám to všem třem, protože máme celé odpoledne pro sebe.
V hotelu chystám staršímu snídani a svačinu a pak mám povoleno na 10 minut přerušit práci, abych ho mohla odvést do školy. Jdeme po nábřeží a povídáme si. Jonáš je tak zabraný do konverzace, že sotva zaznamená volavky a kačeny na hladině, protože kdyby měl model lodi Bismarck, tak to by bylo něco, pustil by ho hned po Dřevnici, a aby neuplaval, přivázal by ho na silnou nit. U školy se loučíme a já mu slibuju, že jestli to půjde, zkusíme odpoledne koupit slepovací model lodi Bismarck.
V práci je celkem klidno a zase musím přemýšlet o tom, jaká je to škoda, že můj partner a tatínek kluků před třemi lety nečekaně zemřel, a jak nám chybí. Po práci zase kolečko, školka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
