Pravidlo jedné krize

Naše mysl se dokáže zabývat jen jedním rizikem a přehlíží všechna ostatní. Je to evoluční mechanismus, který ve skutečně nebezpečném přírodním prostředí organismům umožnil soustředit se na okamžité nebezpečí. Když dnes otevřeme jakékoli médium, pravděpodobně na nás na prvním místě vypadnou slova terorismus a islám, ale ono se toho pochopitelně děje mnohem víc.

Především na trhu komodit došlo k největšímu propadu cen za celou investorskou generaci. Ceny železné rudy, ropy, ale také sóji a kukuřice jsou na dlouhodobých minimech. Může za ně čínské zpomalení i to, že státy si navykly na vyšší příjmy, přezásobily trh a tím „podtrhly“ vlastní ekonomiky. V této chvíli nízké ceny ničí například venezuelskou či ruskou ekonomiku, ale globálně pomáhají lidem v chudých zemích, takže mají spíš celkový stabilizační dopad. Jenže když si uvědomíme, že například spotřeba mědi ročně roste o 2–3 procenta, ale ceny klesají a zejména menší ložiska je nutné uzavřít, tak stejně jednou musí dojít k rychlému růstu cen, protože laciná měď se vyčerpá a otevřít nové ložisko trvá kolem pěti let.

Podobná situace panuje u klimatických změn. Teplá mořská vlna přicházejícího El Niña je po letech 1987 a 1998 třetí největší v historii. Jaké bude mít dopady, zatím nevíme, každé El Niño je jiné. Klimatická komunita očekává dva teplejší roky, ale asi s chladnějšími zimními epizodami, a obává se sucha v Pákistánu, Indii, Afghánistánu, případně v Austrálii a Indonésii. Může se stát, že ceny potravin nečekaně…