Co jsem říkal právníkům

S radostí jsem přijal pozvánku bývalého kolegy Tomáše Němečka na právnickou konferenci k příležitosti 80. narozenin advokáta Karla Čermáka. Advokáti se zamýšleli mimo jiné nad tím, zda jejich profesi hrozí cosi jako deelitizace či mcdonaldizace.

To už se dávno děje, pravil jsem a podělil se s nimi o historku, jak se jeden můj americký přítel politolog rozhodl sepsat a třemi svědky potvrdit novou závěť. Letěl totiž do Austrálie, bál se, že spadne letadlo a peníze zdědí jeho ortodoxní izraelští příbuzní, které nemá v lásce. Rozhodl se je tedy takto vydědit. Bylo to jako z Woodyho Allena. Běhali jsme v sobotu po Coney Islandu a dobývali jsme se do drogerií, jež měly všechny zavřeno, byl šábes. Nakonec jsme našli otevřenou a mírně zašlou drogerii, byla tam nějaká dívka, té jsme řekli, co chceme, cinkla na stolní zvonek a po nadzvednutí dřevěného poklopu vyšel ze sklepa majitel a stvrdil po kontrole dokladů a podpisů závěť.