Pa pa, Bubenči!

Když už se nám blíží podzim, můžeme si dovolit při pohledu na odlétající čápy trochu té sentimentality. Takže minulý týden přestaly po 164 letech zastavovat v pražské Bubenči vlaky. A autor těchto řádků musí přiznat, že ho tato zpráva – nebojme se toho šotoušského termínu – doslova vykolejila.

V Bubenči vyrůstal a odjezdy z místního nádraží směr Roztoky se pro něj staly pravidelnou náplní víkendového programu. Koupit si lístek, nechat si ho v motoráčku procvaknout, vyrazit nad Vltavu směr Kozí hřbety (aby nebyla mýlka, ty pražsko-plošinné, nikoli krkonošské), projít Tichým údolím, zastavit se u rybníka, rozbít termosku s čajem, spadnoutdo bahna, koupit si lístek, nechat si ho v motoráčku procvaknout a pak si dát v bubenečské nádražce broňu, to zkrátka byla dobře strávená neděle.