Tři a půl milionu za mrtvou ženu

Plačící dvanáctiletá dcera, která volá: „Já chci mámu“, a on přitom neví, co jí na to říct – ten obraz vyvstane Jaroslavu Hlavatému při každé vzpomínce na šest let starou událost. Míšina maminka – a jeho žena – byla v ten moment už několik týdnů mrtvá, zemřela v třebíčské nemocnici pár hodin po porodu třetího dítěte. A ještě jedna věc se mu vybaví – strašlivá únava. Když dceru ten den znovu složil žal, bylo devět hodin večer a Jaroslav Hlavatý myslel hlavně na to, že za tři hodiny musí sednout do náklaďáku a vyrazit na noční šichtu, která celou rodinu živí – rozvážel po venkovských obchodech mléčné výrobky. „Zase jsem skoro nespal, natáhl jsem se jen na chvíli odpoledne, než přišly děti ze školy,“ běželo mu hlavou. „Jak dlouho tohle vydržím?“