Pojetí fleku

Přesně mezi Děčínem a Bad Schandau se objevil ten flek na nohavici. Jako by tam něco ukáplo. Ale ještě před chvílí byly ty kalhoty docela čisté. Jak to? Mohla za to právě hranice mezi Německem a Českem, jak jsem zjistila.

Musela jsem ovšem nejdřív udělat pár pokusů. Jeden z nich se odehrál po půlnoci v berlínském U-Bahnu, který je tou dobou plný cestujících na tahu z klubu do klubu. Vypadali všichni, že si odskočili z nějakého toho nezávislého filmování. Měli ty správně barevné tenisky a kožené kabáty a v kapse lahváče a patku nastavenou přes oko tak, aby když kamera najede na detail, probleskl uhrančivý pohled. Jenže o to teď nešlo. My jsme tu byly s Justynou na pokusu.

Justyna pochází z Varšavy, je krásná a reprezentativní. Když byla dítě, tatínek jí vždy kladl na srdce – hlavní jsou bílé punčocháčky a čisté botky, protože tak se pozná lejdy. A s lejdy Justynou jsme se na německou parádu podívaly očima česko-polských holčiček, vedených k čistotě a pořádku. Jeden měl díru v botě prošlapanou naskrz. Další měl nohavice odrbané tak, že se mu na nich udělaly kolem dokola třásně jako na peršanu. Jeden si po kalhotách šlapal a jarní břečka mu vyvzlínala až ke kolenu. Odřené tašky, okopané boty, roztřepené rukávy a odpárané kapsy. Vidět to tak Justynin tatínek.
U Justyny doma se žehlily i ponožky. U nás se také mnohé žehlilo. Ale tady jsou lidé, kteří ani nevlastní žehličku, a přesto žijí. A přesto se ukazují v U…