0:00
0:00
30. 8. 20093 minuty

Mistr redaktor

Magdaléna Platzová
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Magdaléna Platzová Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Když se trapézistka rozhoupá na hrazdě, udělá ve vzduchu kotrmelec a bezpečně přistane v náručí kolegy, nikdo v hledišti cirkusu Trottola (toho času na festivalu Letní Letná) nepochybuje o tom, že Titoune opravdu předvádí jen plody vlastní usilovné dřiny. Ovšem když podobnou akrobacii se slovy předvede spisovatel, není to tak jisté. Psaní je osamělé a tím i vydané napospas. Nepatrně zasáhnete do sledu slov a namísto elegantního přistání se věta rozplácne a zlomí si vaz. Anebo naopak. Jsou přece známy případy redaktorů, kteří „udělali“ své spisovatele. Legendární byli redaktoři z New Yorkeru, kteří „naučili“ psát například J. D. Salingera. Básníku T. S. Eliotovi zas pomohl kolega Ezra Pound, když seškrtal jeho vrcholný opus Pustina na půlku. A traduje se i příběh Franze Werfela, který svého „literárního poradce“ Pollaka následoval do Vídně, protože se bez něj nemohl obejít.

↓ INZERCE
Magdaléna Platzová Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

V něčem typický je letitý spor ženy

Raymonda Carvera

Tess Gallagherové

s redaktorem jeho raných povídek (u nás vyšly pod názvem Buď, prosím tě, zticha) Gordonem Lishem o to, který Carver je pravý. Nebo spíš pravější. Carverovy texty před zásahy Lishovy tužky jsou více upovídané, lyričtější, více vysvětlují. Nemají ten hyperminimalistický, lakonický, surový styl, díky kterému udělal Carver díru do světa. Styl, který už třicet let napodobují studenti v kurzech tvůrčího psaní, když se řídí poučkou „nevypravuj, ale ukazuj“. A který napodobují dokonce i studenti (nejen studenti), kteří Carvera nikdy nečetli! Což je mimochodem asi největší míra popularity, jaké spisovatel může dosáhnout.

Gallagherová vede už roky proti Lishovi zákopovou válku, teď si ale aspoň anglicky čtoucí publikum bude moci na Carverovy vzdušné kotrmelce udělat vlastní názor. Americká knihovna (Library of America) totiž právě vydává Sebrané povídky Raymonda Carvera, kde kromě svazků, které už vyšly, najdeme i nezredigovanou verzi knihy, v níž si poprvé zařádila tužka Gordona Lishe. Jmenovala se Začátečníci a má 204 stran. Lishova verze, která vyšla pod názvem O čem mluvíme, když mluvíme o lásce a proslavila svého autora po celém světě, je o polovinu kratší.

Přečíst si v jedné knize předlishovského a polishovského Carvera bude zážitek. Ani ne proto, že by nám o Carverovi prozradila něco překvapivě nového. Spíš bude zajímavé nahlédnout do dílny skutečného mistra redaktorského umění, které dnes v Česku pomalu vymírá.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Budou kňučet, budou ječet! Ale vy budete mučedníciZobrazit články