0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Agenda24. 5. 20093 minuty

Paradoxy vědy

Astronaut

Ještě koncem 19. století se vzdělanci domnívali, že brzy dospějí ke konečnému stavu lidského poznání. Nevedla je pouze naivní víra v pokrok. Vrcholila éra vědeckého pozitivismu, který se už představil řadou rozsáhlých a úctyhodných syntéz společensko- i přírodovědných: Comteovou, Darwinovou, Spencerovou, Marxovou. Apoteóza rozumu se zdála být na dosah. Následovalo něco nepředstavitelného: revoluce v přírodních vědách. Pojmy, pro něž v pozitivistickém slovníku nebylo místo, se najednou objevily přímo v názvech nových teorií: relativita, neurčitost atd. Zhroutila se představa o třírozměrném univerzu, v němž vládne princip kauzality. Velký historik evropské kultury Johan Huizinga v roce 1935 napsal, že věda dospěla na hranici schopnosti myšlenkového výrazu. Nové převratné teorie nenabízely obecně přijatelnou harmonickou představu o světě. Souhrn vědeckého poznání se nedal sloučit se všeobecným kulturním vědomím. Finální syntéza, v niž se tolik věřilo, byla zhola nemožná.

 
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
↓ INZERCE

V druhé polovině 20. století se uskutečnil nový paradoxní obrat. Humanitní vědy se nechaly zotročit ideologiemi, a pokud odolaly, uzavíraly se do ezoteričnosti. Naproti tomu přírodní vědy se pustily do grandiózního projektu a zpřístupnily složité teorie laikům. Ještě v padesátých letech se v duchu Huizingova postřehu mluvilo o dvou paralelních vědeckých kulturách, ale na konci století už se prosadilo pojmenování „třetí kultura“. A ta se stala doménou přírodovědců, jejichž vědecká mysteria si podmaňují stále více čtenářů. Astronomové jsou metafyziky postindustriálního věku a genetičtí biologové jeho mágy. Nejlépe tento obrat vyjadřuje nelíčený údiv

Stephena Hawkinga

nad tím, že filozofové už neřeší svět a omezují se jen na analýzu lidského jazyka.

Co čeká vědy o člověku a společnosti v 21. století? Stále více adeptů si je vybírá pro obecnou přístupnost a nenáročnost. Nejlépe to vidíme na klesajícím zájmu o jazyky, živé i mrtvé. Dominuje angličtina: pro přírodní vědy je to dobré, pro humanitní ani náhodou. Ty stále lpějí na kanonických hodnotách tradiční vzdělanosti, ale rozmělňují je na encyklopedicko-multimediální kaši. Zdlouhavou a náročnou práci poznání nahrazují nadprodukcí konzumovatelných informací. Zbavují se integračních, syntetických a prognostických schopností. „Teorie všeho“ jako finální syntéza je už výhradně v kompetenci přírodních věd. Hlavním kritériem přežití humanitních věd se stává mediální a komunikační kompetence.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

#SBOHEM_IVANEZobrazit články