Kdo je u nás Čechem

Trojdílný Český biografický slovník XX. století, který pro nakladatelství Paseka připravil autorský kolektiv vedený Josefem Tomešem, je největší příručkou tohoto druhu, která u nás kdy vyšla. Obsahuje životopisné medailonky asi dvanácti tisíc osob, jež podle autorů „spoluvytvářely českou skutečnost v průběhu jednoho sta (…) let“.

Každý biografický slovník můžeme posuzovat ve dvou rovinách: jako výraz určité skupinové reflexe a jako příručku. Z obou těchto hledisek trpí Tomešův biografický slovník výraznými nedostatky, které hodnotu významného edičního počinu snižují.

Nejprve je ale nutné říci, že adjektivum „český“ je ve slovníku používáno ve třech odlišných významech. Ve výrazech jako „český Němec“ nebo „česká skutečnost“ znamená náležející k českým zemím. Český národ ovšem Josef Tomeš definuje etnicky jako „český živel“. Aby byl zmatek dokonalý, nalezneme ve slovníku ještě další význam slova „český“, a to ve výrazu „česko-židovský“, kde znamená česky hovořící. Jaký význam má tedy slovo „český“ v titulu díla? Josef Tomeš v úvodu píše: „Ve slovníku přirozeně převládají osoby české národnosti, nechybějí zde však ani vybrané osobnosti z řad Slováků, českých Němců, podkarpatských Rusínů a ruské emigrace v ČSR, ani jednotliví příslušníci dalších národů, kteří výrazněji zasáhli do českých dějin.“ Kdybychom tento výrok měli kvantifikovat, pak ve slovníku nalezneme odhadem 90–95 % osob „české národnosti“ nebo „českého původu“, 3–6 % Slováků a 2–4 % všech ostatních…