Povědomý kriminál
Oba měli ty snímky dvacet let v šuplíku. Teď je zveřejňují a je to dobře: kdo chce vědět, jak vypadalo normalizační Československo, tomu by bez nich chybělo hned několik důležitých rozměrů jeho podoby. Jiří Poláček a Libuše Jarcovjáková se v pražské Galerii Langhans vracejí ke svým fotografiím z počátku 80. let.
Oba měli ty snímky dvacet let v šuplíku. Teď je zveřejňují a je to dobře: kdo chce vědět, jak vypadalo normalizační Československo, tomu by bez nich chybělo hned několik důležitých rozměrů jeho podoby. Jiří Poláček a Libuše Jarcovjáková se v pražské Galerii Langhans vracejí ke svým fotografiím z počátku 80. let.
Vězení za vězení
„Možná to byla chyba, mohl jsem si užít ve Vietnamu nebo v base. Tak mi to alespoň dlouhou dobu připadalo,“ vzpomíná Jiří Poláček (1946) na chvíli, kdy ho na československých hranicích policajti vysvlékli do naha a prohledali všechny jeho věci. Psal se rok 1972 a Poláček se vracel ze Spojených států z šestileté emigrace: jako majitel zelené karty dostal povolávací rozkaz do války ve Vietnamu, do přijímače ale nenastoupil, takže byl odsouzen k dvouletému trestu. Než sedět v neznámém vězení, radši se vrátil do povědomého kriminálu, který se tehdy rozkládal od Aše až k Tatrám. Za ilegální opuštění republiky mu nic nehrozilo – v nepřítomnosti dostal krátce před srpnovou okupací milost.
Poláček měl za sebou roční fotožurnalistický kurz na University of California v Los Angeles, takže se přihlásil na FAMU. Navrátilce do náruče Husákova režimu na školu přijali. Jako diplomku nafotil omšelá, depresivní smíchovská zákoutí, použil k tomu předpotopní panoramatický přístroj na dlouhý &„…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
