Kouzlo černého starce

Jsou vidět úplně všude. Poskakují v prolukách mezi paneláky, velkým zobákem neúnavně prohledávají závěje spadaného listí, strnule posedávají mezi větvemi holých stromů, co chvíli pak jedním mávnutím černých křídel impozantně přeletí nad hlavami chodců.

Tento zvláštní pták odpradávna zanechává v člověku silný dojem: figuruje v legendách, v elegiích moderních básníků i ve filmových hororech. Má uhlově černé, lesklé peří s namodralým nádechem, hlasitě a pochmurně kráká, jeho přílet v ohromných hejnech ohlašuje zimu a jmenuje se havran polní. Jeho vzezření a zvláštní způsob života děsil povětšinou člověka natolik, že se ho po celé věky snažil hubit: ještě před třiceti lety se u nás jako škůdci (zemědělcům vyzobávali osev) stříleli po desetitisících a celoročně byl povolen i „regulační odstřel“ mláďat.

Od té doby se ale přece jen věci změnily: havran přestal být vybíjen a dnes se dokonce stal atrakcí, na kterou se jezdí dívat školáci z okolí. Tedy alespoň ve středočeských Kralupech nad Vltavou: podle odhadů se jich tam letos slétlo přečkat zimu úctyhodných osmdesát tisíc.

Příroda se vrací

Komíny, změť obřích rour místní chemičky, fronta paneláků a oblaka dýmu. Navzdory kalnému listopadovému obrázku návštěvníkovi brzy dojde, že osmnáctitisícové Kralupy zažívají renesanci. Řada domů prošla rekonstrukcí, radnice opravuje parky a dětská hřiště, vystavěla se i…