Rána za ránou

Byl to nejdramatičtější týden v poválečné historii finančního systému. Z finančního světa zmizely dvě z pěti největších amerických investičních bank a zásadová pozice amerického ministra financí Paulsona (žádné další veřejné peníze finančním institucím) vzala brzy za své: o několik desítek hodin později půjčuje centrální banka, i když za podmínek hodných žraloků z Wall Street, 85 miliard dolarů pojišťovacímu konglomerátu AIG a fakticky ho znárodňuje.

Pád institucí i systému?

Gigantická není jen velikost institucí – aktiva bankrotujících Lehman Brothers odpovídají tříletému HDP naší země –, ale hlavně rychlost, s jakou se rozpadla mocná část finančního systému. Dnes se zdá, jako by pro agresivní, málo regulovaný a kapitálově slabý model investičních bank, iniciátorů inovací finančních trhů, nebylo na světě místo. Alespoň ne ve dnech, kdy finanční krize vypukla naplno a přibývají informace o dalších ohrožených firmách.

Nedůvěrou je zasažen finanční model plný komplikovaných produktů, v němž velkou roli hrály ratingové agentury – na jejich ohodnocení se investoři spoléhali a nahrazovali jimi vlastní analýzy. Klienti proto budou nyní volit spíše jednodušší produkty a služby od konzervativních, kapitálově dobře vybavených institucí. A ratingovým agenturám stěží zapomenou jejich selhání (třeba Lehman měl krátce před bankrotem vysoký rating A/A-1). Není to rána jen pro „inovativní“ část finančního sektoru –…