Démoni dvacátých let

Představme si, že historický čas se poněkud posunul a Evropská unie se až teď chystá rozšířit o státy střední Evropy. Jak by to dopadlo? S největší pravděpodobností by členové evropského klubu tuto myšlenku odložili na nějakou dobu k ledu. A měli by k tomu dobré důvody.

Členové Unie by jistě namítali, že do jejich klubu nepatří takové Slovensko, kde premiér vezme do vlády radikální nacionalisty a také stranu, jejíž politika v devadesátých letech byla pro politologa Fareeda Zakariu inspirací k novému pojmu „neliberální demokracie“, že tam nepatří stát, který je v ostrém sporu se sousedním Maďarskem kvůli dějinám a také kvůli maďarské menšině na svém území, stát, jehož premiér silnými slovy útočí na svobodná média. A tak dále.

Členové Unie by jistě namítali, že do jejich klubu nepatří takové Polsko, jehož vládní garnitura považuje Německo za „historického nepřítele“, Polsko, v němž je antisemitismus masového křesťanského Rádia Maryja laskavě přehlížen, Polsko, jehož pravicový premiér (Jarosław Kaczyński) prohlašuje, že „překážkou svobody jsou lidé, v jejichž rukou se po roce 1989 nahromadilo bohatství neznámého původu“, stát, který ústy svého premiéra obviňuje uznávané demokraty a bývalé disidenty Adama Michnika a Bronisława Geremeka, že „strašně škodí Polsku“. A tak dále.

…