Návrat rozvracečů civilizace

Když dnes není v kapele potřeba někoho exhumovat, vrací se po letech na scénu. U některých návratů jde přitom o víc než jen o objetí nostalgie fanoušků s tenčící se šekovou knížkou umělců. Throbbing Gristle byli vždycky silně názorovou kapelou, u níž nebyla muzika ani tak múzickou seberealizací jejích členů, jako spíš důsledkem jejich radikálních postojů.

U tvůrců, jež angličtí politici označili za rozvraceče společnosti, mnohdy těžko rozeznávat mezi střemhlavým punkovým naschválem a hlubším uměním. Album Nekonečné ne, které nyní vydali po šestadvaceti letech pauzy, má přesto dobrou šanci obstát i před posluchači, kteří nevyznávají jejich kult.

Potížisté komunikují

Když roku 1975 vznikli v Londýně, připadli leckomu obtížní a nepříjemní. Z dnešního úhlu pohledu je už jasné, jak průkopnické od nich bylo využívání samplovaných zvuků a že také v lecčem iniciovali industriální hudbu. Jejich vůdčí zjev jménem Genesis P-Orridge orientoval kapelu k provokativním vyjádřením napříč pestrou paletou společenských tabu: od sexu přes nacismus až po vyvolávání duchů. Pro identitu Throbbing Gristle byla podstatná i účast Cosey Fanni Tutti – performerky, která na svých galerijních akcích běžně používala striptýz i prvky z erotických magazínů a porno průmyslu. Proslavil ji projekt Prostituce: v londýnské prestižní galerii ICA v roce 1976 vystupovala v roli umělkyně, modelky i hudebnice.…