Jak nedočkavý řidič život rybě zachránil

MUSILOVA.BLOG.RESPEKT.CZ

Řidiče autobusu, který vyráží z výchozí zastávky o dvě minuty dřív, by měli vyhodit nebo aspoň pokutovat. Určitě připraví zaměstnavatele o část zisků… Je nás takových víc, co dobíháme dopravní prostředky všeho druhu na poslední chvíli. Ach jo, a dneska zase. Co naplat, že člověk vstává před sedmou, když stráví půl hodiny v metru a hodinu v autobuse do práce. A když mu navíc spoj s hodinovým intervalem ujede, skoro to zavání nápadem nejet ten den do práce vůbec.

„Nevadí,“ ne moc přesvědčivě se uklidňuji, „příště se poučím.“ Aspoň si vyřídím nějaké to papírování. Jdu do Oskara a Komerční banky, obě tyto instituce však mají společnou vlastnost – otvírají až v 9.00. Zmocňuje se mě pocit promrhaného času, ale zaskočím ještě nakrmit ryby na fakultu a ono to akorát vyjde.

Rybičky mě vítají, mají mě spojenou s pravidelným přísunem mražených pakomářích larev. Sleduji jejich bitky o kousky potravy a také jejich hierarchické uspořádání v nádrži. U jednoho akvária se však zastavím – tady, kde na mě vždycky čekala velká dominantní ryba, vidím více jejích menších brášků, jak si v klidu proplouvají a nikdo je nenahání přes nádrž. Kdepak asi je šéfka akvária? Najednou to uvidím. Nehybné tělíčko na podlaze akvarijní místnosti obalené prachem a špínou. MOJE VELKÁ RYBA VYSKOČILA! Chudák. Byla nejlepší, největší a nejhezčí jedinec dosud nepopsaného druhu…

Po minutě soustrastného vzpomínání jsem zpátky v realitě a rybu připravím na zafixování. Je ještě měkká, i když už oschlá, musela vyskočit tak před půlhodinou. Pečlivě z ní omývám prach a sundávám nalepené vlasy, které pochytala při zoufalé snaze najít vodu na podlaze. Pak hledám formaldehyd, kdepak asi zase je? Chtělo by to ještě fotku, dokud má ryba na sobě viditelné všechny barvy, hlavně reflexní pruhy jí ve fixativu vymizí. Narovnávám hřbetní ploutev, když tu najednou uvidím pohyb tlamy. Ta mrtvolka se NADECHLA! A znova! Zázrak znovuzrození… Hned ji pouštím do akvárka, sice se ještě motá, ale přežije. V duchu děkuji pátečnímu nedočkavému řidiči na trase Holešovice – Štětí, který zachránil minimálně jeden rybí život.

Ještě studující a již pracující přírodovědkyně. Původně introvertka, ale dnes už to nejde poznat.