Neviditelná ruka moci
I když se to na první pohled nezdá, moderní demokracie je potřebuje. Často ji totiž obohacují, například tím, že zprostředkovávají politikům názory, které by k jejich uším jinak sotva kdy dolehly. Řeč je o lobbistech.
I když se to na první pohled nezdá, moderní demokracie je potřebuje. Často ji totiž obohacují, například tím, že zprostředkovávají politikům názory, které by k jejich uším jinak sotva kdy dolehly (třeba hlasy utlačovaných menšin nebo zájmy lidí hájících řešení ekologických problémů). Řeč je o lobbistech.
Ne vše je ale až taková idylka. Odvrácenou tváří lobbingu je neprůhledné prostředí mezi politiky, lobbisty a jejich klienty, kde veřejný zájem válcuje síla peněz a osobní kontakty.
Co s tím? Ideální řešení neexistuje, alespoň nějaké po ruce ale přece jen je. Jmenuje se regulace a vymysleli ho v Americe. Tamní lobbisti musí pravidelně zveřejňovat, čí zájmy zastupují a u jakých politiků. Protože partaje a zastupitelé ze zákona zveřejňují pravidelně své sponzory, může si každý Američan snadno zjistit, jestli lobbistovu úspěchu u politika náhodou nepředcházela tučná obálka do kasy příslušné politické strany.
V Česku si občan takový „luxus“ zatím dopřát nemůže. Žádná regulace lobbistů tady není, a protože oni sami o své práci moc konkrétně nemluví, nikdo neví, co vlastně dělají a jestli nejsou náhodou jištěni chapadly korupce (viz článek na str. 17).
A že tady skutečně něco „zasmrádá“, ukázalo vyšetřování korupční kauzy kolem privatizace Unipetrolu. Když si policie nechala udělat výpisy z návštěv lobbisty Jacka Spyry v parlamentu, který se ve věci angažoval, dostala do rukou seznam s pětatřiceti položkami poslanců a jejich asistentů, kteří si ho na vrátnici vyzvedávali. O čem s ním jednali, ale nechtějí prozradit.
Víme tedy, že ovlivňují naše životy, ale kdo přesně to dělá, jakými argumenty politiky přesvědčuje, nevíme. Brzy ale může být vše jinak. V Senátu už leží návrh na zprůhlednění práce zdejších lobbistů. Politici tak budou mít zanedlouho jedinečnou šanci: svým ano pro zákon můžou posunout zemi zase o kousek blíž dobře zavedené demokracii.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.



















