Na obranu evoluce

Biologický druh Homo sapiens vznikl zhruba před 200 tisíci lety. Dle moderního názoru, který se v pohledu na evoluci člověka prosazuje stále silněji, se už jeho první příslušníci co do duševních schopností nijak podstatně nelišili od lidí 21. století. Neměli sice vyspělou techniku, bezpochyby si ale velmi dobře uvědomovali, že jejich činy či rozkazy mohou mít pro ostatní jedince fatální důsledky. A zřejmě si to uvědomovali už lidé druhu Homo erectus.

Úvahy profesora Singera v sousedním textu proto vybízejí k polemice. Rozmetávat lidi bombami skutečně není o nic lepší než je ubíjet holí a smrt jedné osoby opravdu představuje menší tragédii než úmrtí pěti lidí. Lze však pochybovat o tom, že „ublížit někomu přehozením výhybky“ můžeme pouze posledních 200 let. Samozřejmě, výhybky déle neexistují, ovšem možnost, jak způsobit někomu újmu, aniž ho fyzicky napadneme, je tu odnepaměti. Podle Marca Hausera ostatně v celém dilematu vůbec nejde o výhybky, ale o to, kdy zabíjíme úmyslně, a kdy je naopak cizí smrt jen vedlejším produktem našich dobrých úmyslů. Popsanou situaci lze tedy velmi snadno zasadit do pravěké scenerie, v níž se obejdeme bez drezín, výhybek i kolejí.

Morální cítění, díky němuž je pro nás těžké úmyslně zabít jiného člověka, dokonce i kdyby to způsobilo dobro, nelze proto tak snadno zpochybnit. Lidská morálka se vytvářela stovky tisíc let a pomáhala našim předkům přežít v situacích, které se od těch současných příliš neliší. Nemůžeme ji jen…