Práce v jiném čase

Duševní choroba dokáže člověka vykolejit tak, že se zabije či dožije za branami léčebny. Teď se v Čechách děje pokus, jak dostat co nejvíce „bláznů“ do života. Probíhá úspěšně, i když – je tak trochu mimo zákon.

Vítr ve vlasech a temné dny

Na mužích shrabujících v odlehlém koutě pražské Tróje barevné podzimní listí by nikdo nepoznal nic zvláštního. Jenže všichni tihle pracanti jsou schizofrenici. Onemocněli chorobou, která z lidské bytosti dokáže udělat zbědovanou trosku. „Cejtíš ten pěknej vítr?“ říká usmívající se muž s hráběmi. Jmenuje se Tomáš. Oči má od léků jakoby skleněné. Na rozdíl od svých kolegů si chce popovídat. Ostatní se odvracejí. U Tomáše choroba propukla ve dvaceti. Studoval, sportoval, měl kamarády, ale najednou se začal chovat „divně“. Školu nezvládal. Uzavíral se do sebe, měl halucinace a slyšel „vesmírné“ hlasy. Dostal se do Bohnic, kde zůstal dva roky. Po propuštění si už nedokázal sehnat práci, venkovní svět snášel s úzkostí. Proto se pořád vracel do léčebny. Stejně jako většina jiných pacientů se schizofrenií, kteří také nedokážou vydržet tempo běžné práce a končí v ústavu nebo osamělí doma v depresích. Jenže tady v Zahradě vydržel už rok bez „ataku“, jak se říká opětovnému skluzu do psychózy či záchvatu paniky.

„Chceme, aby nemocní byli v kontaktu se spoustou zdravých lidí a aby…