Chladíme se a přitápíme

Pomineme-li menšinové teorie, můžeme říci, že jeden ze základních rozdílů mezi člověkem a ostatními živými bytostmi spočívá v různém způsobu, jak se vyrovnávají se změnami okolního světa. Přírodní tvorové se v evoluci vyvíjeli prostřednictvím takzvané pasivní adaptace; při vnějším selekčním tlaku a v konkurenci přežívali ti, kteří byli geneticky vybaveni vlastnostmi nejlépe odpovídajícími měnícím se podmínkám. Člověk se z tohoto procesu částečně vymanil tím, že vytvořil kulturu. Ta spočívá na adaptaci ofenzivní. Nepřežili lidé, kteří byli nejvíce ochlupení, ale ti, kteří dokázali přetvořit kus přírody, postavit příbytek, který odolával klimatu.

Pod husté lípy

To, co v makropohledu platí pro evoluční vývoj, platí i pro detaily týkající se způsobu života jednotlivců, například pro jejich reakci na horké počasí. Organismy se snaží vyrovnat s vysokými teplotami a nedostatkem vody pasivní adaptací, omezují vitální funkce, růst a expanzi všeho druhu. Uchylují se k úsporným metodám. Rostliny klopí listy, přivírají průduchy, aby snížily výdej vody; vadnou. Zvířata se méně pohybují a méně přijímají potravu. Stahují se do stínu, do vlhkých míst, k potokům, k tomu, co zbylo z tůní a mokřadů.

Jak se v horku chovají lidé? V něčem podobně. Všímám si, že i nepřátelé stromů – zdrojů padajícího listí a nebezpečných větví, překážek inženýrských sítí – se choulí ve zbytcích kaštanových stromořadí. Vyznavači dálnic, betonu a asfaltu berou pro…