Hodinky jdou pozpátku
Pro Evropana, který se už léta dívá na čínskou okupaci Tibetu, může být těžké si představit, že mnozí Číňané vnímají tuto mizející zemi plnou inspirace stejně jako on.
Pro Evropana, který se už léta dívá na čínskou okupaci Tibetu, může být těžké si představit, že mnozí Číňané vnímají tuto mizející zemi plnou inspirace stejně jako on. Skutečnost, že ani neustálé ničení Tibetu nevylučuje, aby sem Číňané jezdili hledat panenskou přírodu a klid duše, nám může přiblížit letos vydaná kniha Vábení Kailásu, výběr povídek o Tibetu, které vyšly v Číně v letech 1986–2001 v několika literárních časopisech. Tři Tibeťané (Taši Dawa, Sebo a Alai) a dva Číňané (Ma Ťien a Ma Jüan), kteří vyrůstali ve smíšeném čínsko-tibetském nebo jen čistě čínském prostředí, přetavili svá setkání s tibetským světem do povídek, v nichž můžeme sledovat okouzlení drsnou přírodou i běžný život prostých domorodců, hluboce ovlivněných tibetským buddhismem, a jeho konfrontaci s realitou divoce se rozvíjející čínské konzumní kultury.
Konec mýtu
„Když jsem byla malá, poslouchala jsem historky o tom, jak si Tibeťané dělají misky z lidských lebek a bubny z lidské kůže. A také jak jsou zaostalí a špinaví. Byla to příšerná představa,“ vyprávěla mi před šesti lety mladá čínská básnířka a filmová režisérka Tan Tchang-chung. Když se jako dospělá odhodlala Tibet navštívit, byla v šoku. „Všude kolem mne nádherná příroda, světlo, slunce, modré nebe a příjemní a hezcí lidé. Hned jsem si je zamilovala.“
Povídky i životní osudy autorů knížky Vábení Kailásu jsou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
