Dopisy

Ještě jednou k Postoloprtům

Můj článek Zločin a trest v Postoloprtech (Respekt č. 25/2004) vyvolal – jak se ostatně dalo čekat – rozporuplné reakce. K nejserióznějším z nich bezpochyby patřil dopis pana Petra Sgalla nazvaný Postoloprtský lágr jsem zažil na vlastní kůži (Respekt č. 27/2004). Autor v něm píše, že nešlo o tábor likvidační a že úmrtnost v něm nebyla příliš vysoká, což popírá hodnověrnost mého článku. Po vzájemné korespondenci jsme však oba dospěli k závěru, že jde o nedorozumění. U Postoloprt byly totiž za války internační tábory dva, shodou okolností oba v tratích zvaných „Bažantnice“. V prvém – severně od Postoloprt – byl internován pan Sgall. Můj článek však pojednával o druhém táboře, nacházejícím se západně od Postoloprt, na katastru Lišan. A v něm zjevně panovaly mnohem drastičtější poměry, byť existoval jen po krátkou dobu.

Ohlasy na článek Zločin a trest v Postoloprtech mne přesvědčily, že i události (zvláště z pohledu mladé generace) tak dávné vzbuzují stále emoce. Reakcí bylo vesměs spílání ze strany odsunutých Němců, mírná pochvala ze strany Čechů a jen dva seriózní dopisy obsahující hlubší úvahy. A tak nezbývá než konstatovat, že snaha o smíření není a nebude vůbec lehká. Postižení či ukřivdění z obou táborů mají své vzpomínky a názory, za nimiž si pevně stojí a…