Nevěřím v revoluci, ale v evangelium
Přínos pražských německých literátů k prosazení české kultury ve světě bývá nejčastěji spojován se jménem Maxe Broda, který vedle Franze Kafky objevil evropskému publiku také Janáčkovu hudbu a Haškův humor. Nebyl však sám. K jeho přátelskému okruhu v legendární kavárně Arco náležel také o dvanáct let mladší Johannes Urzidil (1896–1970), od nějž u nás v posledních dvaceti letech vyšlo několik souborů pozoruhodných povídek zejména z pražského a šumavského prostředí. Jeho zvláštní místo v české kultuře meziválečného období teprve nyní podrobněji zachycuje rozměrná publikace Vladimíra Musila Johannes Urzidil. Život s českými malíři. Vzájemná korespondence s Janem Zrzavým. Vzpomínky – texty – dokumenty, kterou vydalo nakladatelství Fraktál v Horní Plané ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií za podpory několika soukromníků, podnikatelů a institucí z jižních Čech i nedalekého Pasova v Bavorsku. Tiráž navozuje regionální dojem, téma však má evropský dosah a noblesní tvar díla uděluje lekci i sebevědomým kulturním centrům.
Z Arca na konec světa
Svým původem i osudem představuje Urzidil ukázkový příklad člověka na rozhraní různých světů. Narodil se v pražském Karlíně jako Němec, tak docela jím však nebyl. Tatínek železničář sice pocházel z Chebska, jež bylo baštou němectví, v Praze však rodinu sbližovala chudoba spíš se slovanským prostředím, neboť Němci zde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
