Nejdůležitější je klást otázky

Rámeček Madeleine Albrightová se narodila v roce 1937 v Praze. Její otec Josef Korbel byl československý diplomat: za války pracoval pro exilovou vládu v Anglii, poté byl velvyslancem v Jugoslávii, po únorovém puči s rodinou emigroval do USA. Albrightová vystudovala dívčí univerzitu Wellesley a získala doktorát na Columbijské univerzitě. Angažovala se v Demokratické straně a pomáhala s prezidentskými kampaněmi jejích kandidátů. V roce 1993 ji prezident Clinton jmenoval velvyslankyní USA v OSN, o tři roky později ji ustavil 64. ministryní zahraničí (byla to nejvyšší státní funkce, jaké kdy žena v USA dosáhla). V současné době přednáší mezinárodní vztahy na Georgetownské univerzitě, je předsedkyní National Democratic Institute, založila poradenskou firmu Albright Group a je členkou správní rady Newyorské burzy. Madeleine Albrightová je rozvedená, má tři dcery a šest vnuků. Žije ve Washingtonu, D.C. V minulých dnech přijela do Prahy u příležitosti vydání své knihy memoárů Madeleine, nejlepší ze všech možných světů (viz recenze na str. 18). Konec rámečku Studovala jste politologii a historii, přednášela jste na vysoké škole. Byla jste dost vybavená pro praktickou politiku? Hodilo se mi, že jsem věděla, co a proč se děje. Ale při praktických rozhodováních musíte vzít v potaz také, kolik ta která věc stojí. Nejde jen o peníze, ale taky o lidi, kteří na ní pracují. Akademici mají tendenci pragmatickou politiku podceňovat. Je jednoduché kritizovat politiky, když nevíte, jak těžké je dělat politická rozhodnutí. I já už na to pomalu zapomínám. Je to ta nejtěžší věc na světě. Myslela jsem si také, že politika je založena na velkých rozhodnutích, že je černobílá: ano – ne. A že to je hned jasné. Zjistila jsem ale, že jde vlastně o sled velmi malých kroků. Uděláte první a náhle jste na cestě a ptáte se: Jak jsem se sem dostala? V tom jsem změnila názor – politika, to jsou především malá rozhodování.