Všechny publikované články
Strach je nádherná emoce
James Brabazon (33 let) je uznávaný mezinárodní fotoreportér a filmový dokumentarista, který zaznamenal konflikty v Afghánistánu, Číně, Ekvádoru, Kašmíru, Izraeli, Kosovu, Rusku, Zimbabwe a dalších téměř padesáti zemích světa. Jeho zřejmě nejznámějším snímkem je dokument „Libérie: Barbarská válka“, který natočil s významným americkým dokumentaristou Jonathanem Stackem. V roce 2004 získali oba za film o Libérii cenu „Courage Under Fire Award“, již uděluje International Documentary Association filmařům, kteří riskovali život, aby zachytili věrně události ve válečných zónách. Film byl přizván také do hlavní soutěže letošního Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech „Jeden svět“. Při té příležitosti James Brabazon navštívil Prahu.
Nejdůležitější je klást otázky
Rámeček
Madeleine Albrightová se narodila v roce 1937 v Praze. Její otec Josef Korbel byl československý diplomat: za války pracoval pro exilovou vládu v Anglii, poté byl velvyslancem v Jugoslávii, po únorovém puči s rodinou emigroval do USA. Albrightová vystudovala dívčí univerzitu Wellesley a získala doktorát na Columbijské univerzitě. Angažovala se v Demokratické straně a pomáhala s prezidentskými kampaněmi jejích kandidátů. V roce 1993 ji prezident Clinton jmenoval velvyslankyní USA v OSN, o tři roky později ji ustavil 64. ministryní zahraničí (byla to nejvyšší státní funkce, jaké kdy žena v USA dosáhla). V současné době přednáší mezinárodní vztahy na Georgetownské univerzitě, je předsedkyní National Democratic Institute, založila poradenskou firmu Albright Group a je členkou správní rady Newyorské burzy.
Madeleine Albrightová je rozvedená, má tři dcery a šest vnuků. Žije ve Washingtonu, D.C. V minulých dnech přijela do Prahy u příležitosti vydání své knihy memoárů Madeleine, nejlepší ze všech možných světů (viz recenze na str. 18).
Konec rámečku
Studovala jste politologii a historii, přednášela jste na vysoké škole. Byla jste dost vybavená pro praktickou politiku?
Hodilo se mi, že jsem věděla, co a proč se děje. Ale při praktických rozhodováních musíte vzít v potaz také, kolik ta která věc stojí. Nejde jen o peníze, ale taky o lidi, kteří na ní pracují. Akademici mají tendenci pragmatickou politiku podceňovat. Je jednoduché kritizovat politiky, když nevíte, jak těžké je dělat politická rozhodnutí. I já už na to pomalu zapomínám. Je to ta nejtěžší věc na světě.
Myslela jsem si také, že politika je založena na velkých rozhodnutích, že je černobílá: ano – ne. A že to je hned jasné. Zjistila jsem ale, že jde vlastně o sled velmi malých kroků. Uděláte první a náhle jste na cestě a ptáte se: Jak jsem se sem dostala? V tom jsem změnila názor – politika, to jsou především malá rozhodování.
