Špidla světí prostředky

Česká vláda přežila hlasování o důvěře vyvolané ODS a vzápětí protlačila sněmovnou jedenáct zákonů, které zakládají reformu veřejných financí. To jsou dobré zprávy. Ekonomové se sice přou, zda se dá mluvit o „reformě“, když jde spíš o snahu co nejméně plýtvat v rámci dosavadního rozhrkaného systému, ale to nemění nic na faktu, že po dlouhé době nabraly veřejné finance lepší směr.

Vladimír Špidla tedy minulý týden obstál, prosadil, co chtěl, a otázka zní: Co dál? Politika není jen starost o veřejné finance, ale o desítky dalších věcí. Může tedy vláda reformu odškrtnout, uvolnit se a věnovat zvýšenou pozornost jiným tématům?

Když má rebel strach

K pátečnímu hlasování je třeba říci, že jeho výsledek byl sice pravděpodobný, ale nikoli jistý. Nikdo nemohl vědět, zda opozice nezpracovala některé Špidlovy vnitrostranické oponenty, nikdo nemohl tušit, zda si pár vládních poslanců nepostaví hlavu, protože je zlobbovali odboráři, protože nesnášejí premiéra a koaliční partnery anebo prostě protože mají o podobě reformy (držme se zažitého termínu) zásadně odlišnou představu. Kdyby se kabinet zhroutil, čekaly by zemi krušné chvíle: ne že by šlo o ideální sestavu, ale současná česká politika není schopna vyprodukovat nic lepšího. Všechny alternativy, vycházející z nynějšího rozložení sil, jsou buď utopické, nebo nadměrně riskantní, nebo rovnou katastrofální. Tedy předčasné…